Příběh J. N.

Můj život s nemocí

Už od malička mě bavil sport. Jakýkoliv sport. Fotbal, cyklistika, nohejbal. Díky mým rodičům, kteří mě ve všem podporovali. Jsem jim za všechno, co pro mě udělali strašně moc vděčný. Je mi moc líto, že jsem se nevyučil na obor elektrikář – silnoproud. Jsem rád, že jsem si udělal svářečský průkaz + zámečníka a také kurz vaření – stolničení + šití. Poprvé jsem pracoval v Benátkách nad Jizerou jako svářeč. Vyráběly se tam bojlery. Tam jsem pracoval 2 a půl roku. Dělalo se tam 12 hodin buď ranní nebo noční směny. Čtyři týdny a pak jsem byl 10 dní doma. Potom jsem pracoval ve Vítkovicích jako pomocný dělník na peci. Pak jsem pracoval v Šumperku, kde se opravovaly staré lokomotivy za nové a taky tramvajky. Potom jsem v Karviné dělal taxikáře. V roce 2000 až 2001 jsem byl na vojně. Tam jsem dělal řidiče. Rozšířil jsem si skupinu na C, T. Na vojně jsem byl v Žatci a v Hranicích na Moravě. Na střední škole jsem chodil do tanečních. Do latinsko-amerických tanců. Díky mým rodičům jsem jezdil na kole a taky na dovolené. Byli jsme v Chorvatsku, ve Francii a v Polsku u baltského moře. Hrál jsem závodně fotbal, ping pong, kulečník. Byl jsem také dárcem krve a mám doma bronzovou medaili za odběry. Velice rád jsem chodil na diskotéky, na zábavu a na plesy. Vždycky a rád jsem četl knížky. Od 30. 12. 2014 jsem se léčil v Opavě a 8. 4. 2015 mě propustili domů. Jezdili za mnou moje mamka a můj bratr. Vždycky jak jsem je potřeboval, tak přijeli. Jsem jim za to moc vděčný a děkuji za všechno. Můj bratr je velká opora a taky samozřejmě moje mamka. Po propuštění z Opavy chodím do stacionáře, kde se mi moc líbí. Chodí tam fajn parta lidí. Jsou tam fajn psycholožky a taky psychoterapeutky. Jsem velice rád, že tam můžu chodit. Aspoň mám nějakou povinnost, ráno vstávat, jinak bych se nudil a přijdu tam na jiné myšlenky. Všem psycholožkám bych chtěl poděkovat za podporu. Hodně moc se mi líbilo na výletě. Bylo to super.

Facebook